Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zážitky

V této rubrice se s Vámi budeme dělit o zajímavé okamžiky. Přímo tady dostane prostor na povídání Bastíček a dole pod reklamou v "Reportu" sdělí zajímavosti páneček.

26.12.2010

Jako každou sobotu jsem jel s pánečkem za kamarádama na cvičiště. Šli jsme obvyklou cestou a už se blížíme k plotu, kterým chodíme na ten plácek. Když tu se něco hýbe v trávě. Zadíval jsem se na to, pak si to všimlo i mě a skočilo to do vody. Škoda, chtěl jsem se seznámit. Podíval jsem se na pánečka jestli si toho taky všimnul, a všimnul, pousmál se řekl, že to byla ondatra. Akorát teď nevím jestli se tak jmenovala, nebo se jí tak říká. Snad se někdy zase s ondatrou potkáme a pohrajeme si

1.1.2011

Další společné chvíle s pánečkem na cvičišti. Procházíme se po celé ploše, kam oko dohlédne, sem tam skočím na pánečka , ten má z toho velkou radost vždycky řekne " Bože Růžo", nevím co to znamená, určitě to nebude žádný povel, ale zní to hezky. Jsme v ovocném sadě a blbneme mezi stromama. Otočil jsem hlavou a páneček byl fuč, zmizel. Dívám se kolem sebe a najednou ho vidím na jednom z těch stromů, seděl mezi větvemi, houpal packama a díval se na mě. Chtěl jsem za ním, ale nějak mi to nešlo, asi mám krátké nožičky nebo co. Začal jsem se zlobit, že mi to nejde. " Se nezlob Bastí " a šup, už byl dole, tak jsem ho ztrestal - poskákal, až byl celý špinavý. Tak a byl jsem spokojený.

23.1.2011

Mé první bruslení. S pánečkem jsme se procházeli po poli, když tu cítím co si divného pod tlapkami. Je to lesklé, tvrdé, hladké a hrozně klouzavé. Páneček se začal nějak divně pohybovat, rozběhl se a pak po tom jel, tak jsem to zkusil taky. Je to prima.  Tak se klouzám sem a tam. " Bastí, vždyť ty si jak postřelaná kobyla, tu tak hopsáš" Páneček se zastavil a dívá se na to kluzké, vydává to divné zvuky... Jdu blíž k pánečkovi a najednou " křup" a páneček měl nožku ve vodě. Jak se to stalo, hnedka jsem měl lepší pocit. Páneček se nějak prokřupal na pevnejší povrch. Stál ode mě pěkný kus, tak jsem se rozběhl a u něho se zastavím a " křup" to je srandy. Jen on není nadšený, asi ho studí tlapky, chudák dvounohá =)

24.4.2011

Brzo ráno vstáváme a všeci jedeme tou stejnou věcí, ale pokračujeme dál někam, kde jsem ještě nebyl. Vystoupili jsme, ale panička s Angelou jdou jinam než my s pánečkem.  Jdeme přes oblast kde je hodně chládku a je tam hodně těch prima věcí, na které čurám. Vyšli jsme z tama a to co bylo před náma jsem nějak nepochytal, tolik vody! "Basti to není moře." Aha, já už myslel, že jsme u něho. Šli jsme mezi tím pak zase do toho chládku a pak zase kolem té vody a jsme někde, kde to zajímavě voní a tolik vůní a zvířátek na hraní, jdeme po chodníku a v dálce stojí někdo s něčím v tlapce a dívá se na nás. To bude někdo zlý, když se tak tváří. Už jsme skoro u někoho a najednou ho páneček přátelsky osloví, asi se znají, ten snad zná všechny. Pak jsme zatočili k jedné budově, páneček mě uvázal a šel dovnitř, dostal jsem vodu i papání, ale neměl jsem chuť. Pak vyšla nějaká paní, podívala se na mě a zase šla dovnitř. Po chvíli přišel páneček a šli jsme na takový plácek kde bylo zvířátek na hraní a pachů, nevěděl jsem kde si mám dřív čuchnout. Pak jsme jeli zase tou věcí a vystoupily jsme tam kde ráno, ale panička s Angelkou nikde. Jdeme po chodníku k nějaké budově. " Čekej Basti" Páneček zmáčkl co si, co se podobalo tomu co máme doma, když někdo přijde. Otevřela nějaká paní  "Bože ten je krásnej." Pak si promluvili s pánečkem a šli jsme k takovým malým dvěřím. Ty se otevřely  "Vpřed" řekl páneček a šel za mnou. A zase jsme mezi budovama, páneček mě odložil pod velký kulatý, jak to nosí když z nebe padá voda, aby nebyl mokrý. Dostal jsem to dobrý sladký kulatý, prý piškot. Páneček mi zmizel zase dovnitř. Tak jsem si zdříml, asi dneska ještě nekončíme. Najednou přišel někdo kdo vypadal jako páneček, ale nebyl to on. Byl menší, širší a vypadal starší než on, že by mi tak zestárl za chvíli? Pak mi to došlo, já ho už viděl, byl jednou u nás doma. To bude kamarád, a pak se objevilo co si malého divně se to kývalo, a začalo to říkat  "Pes",  kdybych věděl co to znamená. Po nějakém čase jsme zase vyrazil do další budovy, tam byla další paní, jako by jich nebylo dost dneska. Tentokrát jsem si lehl tak, že jsem viděl na pánečka to jsem byl rád. Tam jsme pobyli nějakou dobu, ta paní se mě bála, nevím proč. Pak nás doprovodila a zas jsme šli někudy, kde jsem to neznal, ale bylo to fajn. Široko daleko nikdo nebyl, jen plac a zase nějaké pachy. Přišli jsem na místo, které vypadlo jak to, kde cvičíme i podobně vonělo, ale naše nebylo a koho nevidím paničku s Angelkou. Zrovna začal i foukat vítr, a to se mi nelíbilo, páneček nás zavřel do bedny jakou máme na plácku a běžel se schovat. Z nebe padala voda a hodně, jenže Angelce se tam nelíbilo. Pak pro nás rychle doběhl a naložil nás do věci na kolečkách a někám jsme jeli. Pak jsme nastoupili do té věci, v které jezdíme na plácek cvičit  a s tou jsme dojeli až domů. Tak jsem s pánečkem prošel velkou část Hodonína a okolí, poznal nové lidi

13.5.2011

Páneček přišel, šel si do místnosti s mým papaním pro tu velkou věc co nosí na zádech. Byla asi dost težká, podle toho jak to nesl. Převlékl se a vypadalo to, že někam já a on jedeme. Jdeme na místo odkud jezdíme, ale dneska není den kdy chodíme cvičit na ten plácek. Nastoupili jsme do té hlučné věci a vystoupili úplně někde jinde, kde se jsem nikdy nebyl. Bylo to divné, vždycky jezdíme na dvě místa, ale tady jsme ještě nebyli. Procházeli jsme kolem budovy jak v ní čekají lidi na tu věc, co s ní jezdíme. Najednou přijela jiná věc a s panečkem do ní nastupujeme a zase jedeme, je mi horko z toho, že nevím kde budeme. A zastavilo se to, asi to už nemůže. Páneček dal pokyn, že už jsme na místě, seskočím a nevěřím tomu, tolik lidí. "Bastí, vítej v Brně." Vyšli jsme před tu budovu a ještě víc lidí a menší ty věci, co s nima jezdíme. Někdo jde proti nám, dívám se na pánečka, asi ho zná, "To je Wojta." Nevím co nebo kdo je Wojta, ale ten chlápek je prima. Jedem v jedné té věci a pak vystoupím a je tu málo lídí klid a mír a jdem někam, do nějaké divně vonící budovy, skoro jako doma to tam vypadá jen ta vůně je nějaká jiná. Tak jsem s pánečkem naštívil Brno.

27.8.2011

Co to je za zvuk? Proč páneček vstává? Proč rozsvěcuje? Někam jedeme? Asi ano. Páneček se obléká, snídá a já nic nedostanu? Aha, to podlouhlý na vyvýšené podlaze je asi pro mě, jak to pěkně voní, to si nemusel, dát si s tím takovou práci. „Basti, nech to na pokoji“ takže to není pro mě, škoda.

„Tak já si ještě lehnu ju?“ Páneček si jde dát ty věci, do kterých se tak dobře kouše, když se nedívá. „Tak Basťo pojďme.“ Dává na mě postroj a obojek, tak to jedem někam na výlet, super! Vyjdeme před barák a už je skoro den. Chodíme křížem krážem, najednou jsme jak jezdí ty divné věci co s nima jezdíme na cvičák. Nastupujeme dovnitř jedeme, koukám se z okna, vidím to samé jako vždycky. „To zase jedeme na cvičák?“ „Co tak na mě koukáš?“ „Mi nerozumíš?“ „To jsem si mohl myslet.“Páneček sedí čumí z okna ven, budu muset do něj dloubnout tím kovovým co mám na sobě. „Copak smraďochu žíhanej?“  Co si ten páneček myslí, nejsem žádnej smraďoch. Už jsme v Přerově a stále nikam nejdeme, sedíme na lavce naproti té divné věci, kterou jezdíme. Jde nějakej divnej chlápek, co asi bude chtít. Radši couvnu, ať má dost místa na průchod. „Snad se ho nebojíš Basti?“ „Já!“ „Bát se?“  „Nikdy!!“. Už je to tady. Dojela ta modrá krabice a my jdeme dovnitř a jedeme dál, kdoví kam. Tady je to lepší je to uzavřený, jeden východ, tak se mi to líbí. Páneček mi dává mlsky, to já rád. Asi si zdřímnu. 

„Vstávej ospalče!“ „Co se děje?“  „Kde to jsme?“  Jdeme ven z divné modré věci a zase nastupujeme do další, to se mi snad zdá.  Furt samé cestování a žádná zeleň. Jedeme dál, tady to neznám, ale je tu hezky. Samé ty velké zelené věci, nějaké boudičky, voda…Tady se mi líbí, ještě by to chtělo vystoupit a prohlídnout si to zblízka. Že by? Vystupujeme ven, svítí sluníčko, tolik nových pachů. „Hej necháš mě to očuchat, ať to můžu podepsat?“ „Tak je hodnej páneček.“ Jdeme a v dálce stojí nějaká lidská fenka s psí fenkou. Páneček je asi zná, ten snad zná všechny. Dali se spolu do řeči, ta její fenka na mě kouká, očuchali jsem se a dobrý to bude kamarádka, ta mě nekousne jak ta na cvičáku. Po chvilce přišla další pánečkova kamarádka. Kdyby to tak věděla panička, že má tady dvě kamarádky, ta by ti dala po čumáku. Stojí dál, na tom stejném místě a najednou dojela další skupinka psů, snad budou kamarádi. Jejda dva kluci, takové jsem ještě neviděl, netváří se že by se chtěli bít, ale já si dám na vás bacha. „Klid Basťo“ „Hele, já se postarám o ně a ty si hlídej ty svoje kamarádky ju?“ Tak jsme se vydali do kopců mezi ty zelené rostlinky. Všeci pejsci běhají na volno jen já ne, asi má páneček strach, že bych se ztratil. Nevadí i tak je to dost prima, jen mi je trochu horko. Jdeme stále do kopce, něco tak krásného jsem ještě neviděl. Takový výhled a páneček si povídá s těmi kamarádkami. Á přestávka ta se hodí. Všeci pejsci se šli napít do potůčku, jeden se tam začal maskovat do bahna, já si jen zaťapal, žízeň nemám. Terén se nějak změnil, teď skáčeme z kamene na kámen. Pánečkovi se to nějak nelíbí, protože se asi bojí výšky. Ten malej klučičí pejsek se se mnou předhání kdo očurá víc stromečku a kamínků. Asi vedu. Jsme dost vysoko „Hele, velkej pejsek“ nějaký pán jde k pánečkovi, na něco se ho ptá a ten velkej pejsek jde ke mně. „Hele kámo seš nějakej moc napnutej“ „ Klídek, já jsem kamarád.“ Nějak se mi pejsek nezdá, než jsem se nadál tak mi zmizela hlava v jeho tlamě. Nějak se mi podařilo dostat se mu z tlamy a chytil jsem ho za ušima. Pánečkovi se podařilo mě odtáhnout, ale ti druzí toho magora nemohli udržet a zase se na mě vrhnul. Tentokrát jsem se nedal a trošičku jsem ho vyškolil. Páneček mě zase odtáhl. Ti lidi si ho nějak líp chytli a už jsme se k sobě nedostali. „Pojď si drobku pro kousaneček!“ řekl mi.  „Ti dám drobka, ty chlupatá koule!“ Škoda, že mě páneček tak pevně držel, jinak bych mu dal pořádně do čumáku. Mě tak naštval, že jsem i málem pánečka umravnil. Naštěstí odešel, tak jsme tam zůstali my ostatní. V té rychlosti jsem se kousl do jazyka. Se podívám na pánečka ten byl jak stěna, asi z toho málem dostal infarkt. Bylo fajn, že i ostatní pejsci z té skupinky se přidali, takže by jsme ho dali, jsem si tím jistý. Po chvilce, když páneček popadl dech jsme šli dál. Byl jsem dost naštvaný, ale páneček mě zklidnil, to je dobře. Chvilku na to jsme si posedali na kamínky, asi jsme se fotily na společnou fotku. Po nějakém čase jsme došli do městečka, dvounožci si posedali na cosi dřevěného, já chtěl taky, ale páneček byl proti. Pak odešel někam pryč, byl jsem tak unavený, že mi ani nedošlo, že se nemusí vrátit. Donesl si pití a mě dal taky napít. Odpočinuli jsme si tam a pak šli dál. U nějakého rybníčku mě namočil do vody, to už mi bylo dobře. A zase jsme šli do kopce. Nějak se nám skupinka roztáhla, asi už nestíhali. My jsme s pánečkem byli na špici, jsme chlapi ne! Ten druhej kluk proti mně furt běhal, mě to neštvalo, když ho to baví… Z ničeho nic začala jedna ze čtyřnohých slečen štěkat, pak i druhá, že by se něco dělo? Ale nikde nic, škoda kdyby to byl ten šedej neřád, tak bych mu dal co proto. Trochu jsme zmokli, to nevadí. Na konci výletu jsme šli jenom z kopce, tak jsem nemusel tolik zabírat. Muselo být už hodně pozdě, začalo se stmívat a s pánečkem jsme se chystali asi na cestu zpátky. Páneček se rozloučil se všema, i já a to pobavilo celé okolí, jen nevím proč. Nasedli jsme do té věci a jeli, potom jsme vystoupili jak ráno. Tam jsme čekali na další věc. Byla mi zima nějak začal foukat vítr. No konečně přijel náš odvoz, zabrali jsme si zase tu malou místnost, k nám si někdo přisedl, ale já byl tak unavený, že mě to bylo jedno. Spal jsem asi dlouho, protože jsme se vzbudil až v Přerově. Už byla noc, snad se stihneme dneska dostat domů. Poslední divná věc a budeme doma. Došli jsme domů - všude dobře v pelíšku nejlíp. Povečeřel jsem a šli jsme hnedka spát. Tak jsme s pánečkem viděli kus světa, nachodili prej 30 km a suprově si užili společný den. Všem psím a lidským kamarádům patří velký dík :-)

 

 

 

 

 

Rubriky

Report

Příspěvků: 0